láska

„David. Král David.“ Zasmála se. Její smích se mu líbil, protože prozrazoval, jaká je. Byl to smích láskavý, radostný. Byla v něm rozkoš. Zamiloval se do toho smíchu a požádal ji, aby s ním šla na šálek čaje, v nádeěji, že ten smích vezme sebou. Strávili spolu několik hodin v kavárňe a hovořili o bezvýznamných věcech. David jen seděl, nic neplánoval, v nic nedoufal, byl jen unesen její přítomností. To, čo ho upoutalo, nebyly její černé oči ani fyzický puvab. Nebyla to ani její inteligence, třebaže jí byla obdařena víc než bohatě. Líbila se mu její vlídnost, ale mátla ho její síla. Ta kombinace ho znervózňovala. Říkal si, že jde jen o chvilkové rozptýlení. Že už ji nikdy neuvidí. Že… Čítať viac »láska (nebeská)